Několik posledních  let jsem se těšila,až si pořídím velkého psa. Bydleli jsme ale v Praze v bytě a plánovali jsme se odstěhovat na hory. S pořízením štěňátka  jsme tedy čekali až  na dům se zahradou. Máme dva malé pejsky, bišonka  Einyška a westičku Lussinku.  Bišonek  chodil na cvičák, běhal agility a chodil do školky pomáhat  dětem.  Chtěla jsem velkého psa, který bude povahově podobný jako bišon a budou spolu dobře vycházet.  Nejdříve  jsem si vybrala  irského vodního španěla, na kterého jsme se velmi těšili. Ale vzhledem k tomu, že máme na zahradě velký bazén a potok, nebyla jsem si jistá, zda to je ta nejlepší volba,  aby se pejsek milující vodu tlačil v bazénu s klienty nebo s námi :o)))...  moc se mi líbí i královský pudl, ale toho  celá rodina zavrhla. Postupně  jsme probrali  klady a zápory více ras až nakonec  jsme se čím dál tím víc začali zabývat rhodéským ridgebackem.  Pro mého  partnera  byl RR láska na první pohled, ale já jsem hodně přemýšlela, zda  si ho  pořídit. Výchova a výcvik je na mé straně .Před  bišonkem  jsem měla  velkého knírače a  chtěla jsem tentokrát většího psa, který se dá vychovat „ vysvětlováním“ :o))))

Nakonec mne partner  přesvědčil a našli  jsme chovnou stanici. Pak  už nastal moment, kdy jsem  si jela vybírat štěnátko. Nebyla to lehká volba, všechny byly  krásné, ale nakonec  jsme  se s Bouinkou dohodly, že jsme si navzájem padly do oka.

Koncem května jsme si jeli pro Bou  a začal nám společný život s RR. Einyšek  celou cestu čekal,kdy štěně konečně vyystoupí z auta a když zjistil, že s námi přijelo až domů, urazil se a odkráčel na své okno. Ani se neotočil... Bou  se naopak  chovala, jako kdyby zahrada byla její a  byla tady doma odjakživa.

Bou nikdy nic moc neřešila..... Einyšek vydržel uražený poměrně dlouho a když se občas byl ochotný na Bou podívat koutkem oka, Bou to brala jako výzvu ke hře ...a zase se to bišonkovi nelíbilo. :o))))

Dvakrát se ve svém raném dětství pokusila  uchopit otěže  a prosadit se jako  vůdce. Naštěstí  jsem ji vysvětlila, že šéfem jsem tady já a že jí tuto pozici nemíním přenechat. Po dvou pokusech se s tím smířila.

Asi jako všichni majitelé  psů jsme nastudovali o rhodéském ridgebackovi vše, co se dalo.  Ale jediná  cesta, jak  mu  porozumět  je s ním žít.